2. září 2014
potulka Hřbitovem iluzí (1)
Na pole před stanovým táborem zlehka padala tma.Byl konec srpna a kdesi na Ukrajině se válčilo.Kolem ohně za jedním ze stanů nás sedělo povícero. Zítra nás právě na tom poli čeká rekonstrukce první velké bitvy v první světové válce.
karel zakar
Lermontovo - ruská vesnička na kopci za polem si svítila na hvězdy pár světly v oknech starých chalup.
V podstatě jsme odříznuti od světa. Včera nám Rusové postavili umývárnu pod širákem, ale nikdo do ní nepřivezl vodu. Předevčírem nám Rusové navezli řady mobilních záchodů, ale nikdo je nevyváží. Nejbližší zdroj elektřiny pro nabíječky je uprostřed pole. U paty stožáru vedení je provizorních osm zásuvek pro stovky lidí ve stanech. Syrové dny v zemi neomezených možností...
Ptám se souseda u ohně, odkud je. Rostov na Donu. A ty? Novosibirsk. A ty? Moskva. A ty? Varšava. A ty? Praha, a on Vysoké Mýto...
Zvláštní chvíle.
Tisíce a tisíce kilometrů dálek se sešlo tady, v táboře nedotčeném běžnostmi civilizace, za ruskou vesničkou, ve které se kdysi dávno zastavil čas.
Proti mě sedí sympatický mladý muž, lehce přes věkovou třicítku.
V jeho veselých očích se odráží oheň.
Já jsem ze Sibiře, říká.
A jsem nadšený, dodává. Poprvé v životě jsem v Evropě...
Měl jsem pocit, že mě někdo praštil do hlavy. Otočil jsem se.
Za mnou se rýsovalo pole. Bylo plné malicherných blbostí, které si my Češi umíme tak bravurně vymýšlet. Válely se tam bez ladu a skladu. Jen je zaorat...
Lermontovo,25.8. 2014
karel zakar
tenkrát
Garážová vrata kdosi natřel. Ježíš už je po vánočním šílenství dávno doma a vítr po zemi zahání poslední z loňských uschlých listů. Na střeše Ticha se líně převalují šedivé mraky.
karel zakar
proč fotím
důvodů samozřejmě může být mnoho. Třeba chci být slavný. Nebo bohatý. Nebo obojí... Je na tom něco špatného? Nemyslím.
karel zakar
Když zmizí slovo
dnes Vám Karino píši o tom, že byl večer a lampy Karlova mostu mě spolehlivě převedly na druhý břeh Vltavy. S rukama v kapsách rozepnuté bundy jsem se doplandal ke Staroměstské radnici. Kam dál?
3.1.2016 v 21:07
| Karma: 4,88
| Přečteno: 193x
| Diskuse| Praha a střední Čechy
karel zakar
když světla kolem zhasnou (l)
"Slunce je zlatou skobouna vobloze přibitý..."Jo, tenkrát bylo parno. Seděl jsem v hospodě blízko nádraží, záviděl nákladním vlakům jejich volnost a čekal na kamarády.
karel zakar
Věšák na vzpomínky )Dopisy Karině)
Návrat z téhle křížové výpravy trval dlouho.Příliš dlouho...Stovky dnů a stovky probuzení na cestu za západem Slunce...Údolí se topilo v soumraku. Nad hřebeny hor se kupila mračna, blesků stále přibývalo.
karel zakar
Cui bono? (Dopisy Karině)
Tečky hvězd dělaly garde Měsíci a majáky letadla působily nepatřičně. Domky v údolní osadě zhasly svá okna, asfalt uliček pomalu chladl do noční teploty. Prázdninový den definitivně skončil.
karel zakar
Barva na plechových vratech garáží bývá nekvalitní (Dopisy Karině)
Velké, vodou nasáklé mraky se rozbíjely o střechu královského paláce v areálu hradu. Ani mdlý svit Slunce před spaním, ani pravidelné poryvy studeného větru neodpovídaly času uprostřed léta. Prázdné dřevěné stoly mezi stromy před bránou jen zdůrazňovaly osamocenost místa. Dojel autem až k bráně, vystoupil a zapálil si cigaretu. Chvilku pozoroval její mizející, namodralý kouř.
karel zakar
Možná i pro Karinu (Dopisy Karině)
Píšu jeden z příběhů, které jsem potkal.Ne, nepíšu ho pro slávu světskou, ani pro pozvednutí vlastního sebevědomí. Píšu ho v asi bláhové víře, že se mé hlavě alespoň trochu uleví. Že z ní zmizí alespoň jeden příběh, a tím hlava bude trochu čistší a lehčí....Obličej mám zvlněný vráskami a oči nejsou nejostřejší. Otevřenými dveřmi vešel lehký vítr a k mému stolu přinesl vůni začínajícího podzimu. Kolikátého už? Nevím, zda po něm spatřím zimu. Vždyť nevím vůbec nic o zítřku, natož o smutném konci podzimu. Možná v zimním večeru mé psaní roznese mrazivý vichr, lepíc jej na omšelé, kamenné zdi starých domů, možná mé psaní skončí v ohni krbu někoho, kdo chvíli četl a nerozuměl, kdoví...Teď se alespoň na chvilku vrátím do chvil, kdy jsem si tak mlád připadal tak neúnosně stár a kdy neuvěřitelnosti přicházely tak často, že se staly nudou a v hlouposti mládí jsem je vnímal jako běžnou kulisu života...
karel zakar
Blues o letadle (Dopisy Karině)
Po nočním nebi se líně toulá letadlo. Za chvíli dosedne a z křídel setřepe saharský prach a kapky Atlantiku. Vybavuje se mi, můj dávný příteli, žes chtěl být nějaký čas pilotem. Toužil jsi podrbat dešťové mraky po zádech a na protější polokouli vyložit pytle s poštou. A udělat tím radost stovkám lidí, které nikdy nepotkáš....
karel zakar
Právě teď (Dopisy Karině)
Seděl v houpacím křesle, vedlejší kulatý stolek zdobila hromádka zažloutlých fotografií.
karel zakar
Co s odkazem? (Dopisy Karině)
Na Staroměstském orloji došlapali apoštolové do cíle,smrtka odzvonila, turisté se rozešli a Slunce dorazilo k západu.Sedl jsem si na parapet u vchodu na radnici.Zapálil jsem si.
